Tys byla krásná princezna,
a já tvůj chudý páže byl,
jen měsíc slyšel nahoře,
jak jsem tě dole velebil.
A že nás jednou nalezli
ve dlouhém, dlouhém objetí,
byli jsme za trest, já i ty,
v jedinký kámen zakleti.
A když mne slunko zbudilo,
já byl ti zas tak daleký,
a plakal jsem, že nemohu
být s tebou zaklet na věky.