To vím, že umíš čarovat
a pět, můj hrade stařičký;
květ jarní tvoříš ze sněhu
a báje tvé – jsou písničky.
Však nevím ještě, zda bys chtěl
mně cosi k vůli učinit –
ó pokyň noci, kouzelnou
by rozepředla tvoji nit.
Pak udělej z nás pohádku
a do ní věčné jaro dej;
to dovedeš – vždyťs poeta
a přitom také čaroděj.