Ta láska, milá paničko,
jest jedněm kousek oblohy,
a druhým propast bezedná –
tu poznal jsem já ubohý.
Kdybych byl mohl zkamenět
své žaly a dát na sebe –
teď by už v horu vyrostly
a ta by čněla do nebe.
A kdybych jednu slzičku
byl vedle druhé na dno klad’ –
teď by už byly jezerem
a potopily Křivoklát!