Slunéčka první paprslek
polibkem žhavým budí ji,
a pak se na ni usmívá
jak na rozkvetlou liliji.
A večer, nežli krásný sen
dušinku její nebi dá,
je u ní zase měsíček
a pohádky jí povídá.
A já tu chodím po hradbách
a tajím slzu pod víčkem –
proč nejsem září slunéčka
neb alespoň tím měsíčkem!