Panáčku, práskej do koní,
ať už jsme lesa ze středu;
ty lesní panny hledí sem –
a s těmi já nic nesvedu.
Máť každá vlasy ze zlata
a ňádra jako z křišťálu –
jak lehce moh’ bych utonout
v jich svůdném moři korálů.
A kdyby začly zpívati –
panáčku, zatrub ve stromy;
vždyť dělí nás jen slabé sklo –
a to se lehce prolomí.