Otevř mi, starče belhavý,
ty smutné brány do hradu;
přicházím z krajů dalekých –
v před srdce, nohy pozadu.
Vést nemusíš mne chodbami,
mé srdce všecky dobře zná –
vždyť po nich jednou chodila
ta spící vaše princezna.
Že mnoho statných rytířů
jak nyní já už stálo tu?
Ach otevř mi, chci písní svou
ji zbudit opět k životu.