Noc básní – země poslouchá
a tak je vážný hradu klín,
jako by ňáká pohádka
se rozhlížela z rozpuklin,
a jak by vzduchem zmrtvělým
se nesla v stínu podobě –
tu táhne tiše zahradou
a zaniká tam na hrobě.
Když na ten stín tak pohlížím
a hradu černé obrysy –
tu zdá se mi, ta tmavá noc
že nyní o mně básní si.