Milovala jako děcko
školu, hry i čitánku,
nad ně však a nade všecko
čtení románků.
Nedala v své komůrce si
ustýlat ni smejčiti,
jen by mohla tajně kdesi
román ukryti.
Ve dne byla – eh co metla! –
pro ospalost kárána,
ale v noci román četla
třeba do rána.
Vedle matka ulehnout si
nebyla s to pro kašel,
ten však v sluch a srdce čtoucí
cestu nenašel.
Avšak lidem zabodával
v krámě se až do kosti,
nebýval v něm kupců nával
nikdy vzácností.
V čas, kdy mládí sobě žádá
býti mládím hledánu,
dcerka k smrti měla ráda
reka z románu.
A když začla krvák nový,
nemohla než v zápětí
k novému zas hrdinovi
láskou vzhořeti...
Nápadníci chtivé hledy
stáhli od ní docela,
pustl krám a naposledy
matka umřela.
A tu teprv převráceno
bylo vše: čtla celý den,
až ten obchod, pěkné věno,
přišel na buben.
Však co také s takým věnem?!
Ona sní teď o princi
jako o svém vyvoleném,
jen že – v blázinci!