Když už tu stojím na zídce,
má krásná, hrdá květinko,
otevři víc tu vyhlídku –
jen trochu víc, však lehýnko.
Soumrak, ten starý kouzelník,
už pilně svoje kouzla tká –
a nemohla by jevištěm
se státi tvoje zahrádka?
Nahoře drobné hvězdičky
pak diváky by mohly být –
a já, Romeo, nemoh’ bych,
Julinko, tebe políbit!