Kdo ví, zda jednou po čase
povídat o nás nebudou,
že všecky naše naděje
tu někde leží pod hrudou.
Že na těch černých kamenech
se zvedal jejich lásky stan
a vedle něho že i ráj
byl z mechu pro ně uchystán.
A pak, že já byl smrtelník,
a ty žes původ měla vil –
dost možná, že jsem do srdce
si hrad jen z kouzel postavil!