Kam vede cesta pozdě tak?
Jen kolem hradu, příteli;
ty oči mé tak rády by
Křivoklát spící viděly.
Je zima, zebe do rukou
a všady sněhu závěje;
zde nate doutník, vemte jen –
ten snad vás trochu zahřeje.
Náš Křivoklát už dávno spí
a mha se táhne po dolu:
jak bych se o něj báti měl –
pojďme ho střežit pospolu.