Hlas večerního zvonečku
zve ku klekání v dolině,
a my tu dlíme na výši,
můj příteli, tak nečinně.
List mladý choulí k větvi se,
co nad hlavami šumí nám –
ty pohlížíš tak lhostejně,
a já si jenom zpomínám.
Ó příteli, než mladá noc
svým závojem vše obestře,
skloň hlavu na mé rameno –
a povídej mi o sestře!