Červánky dávno zmizely,
a v dáli kryl se ve tmu hrad –
kol ticho, a já v tichu tom
jsem slyšel sovu zaskuhrat.
I myslím si: Je určeno,
čí tělo zas má v hlíně tlít,
však kdo by přišel na řadu,
to nemoh’ jsem si vysvětlit.
Až když jsem zpomněl na tebe,
tu začal dole potok lát,
a v srdci stále znělo mi,
že už se boří Křivoklát.