Muž po jezeře plavil
se zvolna k ostrovu,
tam kostelíček tyčil
věž v modrou oblohu.
Kdo v kapli té se modlil
a zvonkem hlaholil,
Bůh vyplnil mu přání,
o kterém při tom snil.
Muž přistál se svým člunem
a stanul u lana
a přemítal, co žádat
by měl teď od Pána.
„Ó, Bože! Dej mi štěstí,
otevř mi celý svět,
dej bohatství a slávy
a znalost uměn, věd! –
Ne, Pane! Ještě počkej:
Nech den už zazáří,
kdy dívku milovanou
uvedu k oltáři! –
Leč, nikoli! Ne nesmí
mi ještě zvonek znět:
Dej, by má drahá máti
se dočkala sta let! –
Ne, ne! to není hlavní“ –
a zvonkem počal třast:
„Dej, Bože můj, ať vstane
už svobodna má vlast!“
A zvonec nad jezerem
bouřlivě hlaholil,
že s úžasem vzhléd’ rybář,
jenž na svém člunu snil.
A zvuk ten vzbudil hory,
jež čněly nad propast,
a hora volá hoře:
Ať žije volná vlast!