Ráda se dívám do zrcadla,
zda čistá jsou má líčka,
zda bez vady a bez poskvrny
jsem jako holubička.
Však chci-li vědět, zda mé srdce,
je čisto, hodno pro nebe,
v zrcadlo rajské zdvíhám oči:
Dívám se, Panno, na Tebe!
Dívám na Tvou lásku k Bohu,
na Tvoji skromnost tichou,
dívám se na Tvou ušlechtilost,
jež nestřísněna pýchou.
Dívám se na Tvou duši cudnou,
zrcadlo krásné čistoty,
a přeji si být trpělivá
a bohumilá jako Ty!
Tvůj obraz stále nosím sebou,
to rajské zrcadélko,
a líbám jej a na něj zírám,
má božská učitelko!
V tom světě, Bohu odumřelém,
Tys cílem mojích vzpomínek –
ó přijmi ode mne, má paní,
ten modrooký barvínek.
Tak jak to kvítko modrým okem
se stále dívá do nebe,
tak chci se dívat celý život,
zrcadlo rajské, na Tebe!