Já neklidným jsem poutníkem,
daleká je má cesta –
jen náhodou jsem zbloudil sem –
v zad letí vísky, města.
Jdu dál a dále – ruky stisk
a rychlé rozloučení –
už vítr fučí ze strnisk
a času mnoho není.
Jdu dál a dál – jak zakletý –
křídla mi rostou k letům –
odletím s této planety
ku větším, žhavým světům.