Skřivan, ptáček milovaný,
se všech stran už ozpívaný,
křídloma nebe se chytá
a vzlétá a vzlítá
a jaro vítá a pozdrav svůj škytá
a zajiká se v nadšení:
Vzkříšení! Alleluja! Vzkříšení!
Jdu nivou. Fialky kdes voní,
skráň zlatou petrklíče kloní.
Jdu po mezi – a vlevo vpravo
je pole štěstím zelenavo.
Tři bílé křížky v roli stojí,
a modlitba jde duší mojí.
Ba tak se, lidé, zapomínám,
že žehnám vše a ruce spínám:
Chraň, Otče, lán, rosť réž i žito,
vše, co ti slouží, ať je syto!
Rosť na všech stromech plodů plnost,
však nejvíc uroď spravedlnost!
A v každou hruď a země vrásku
vsaď uznání a lásku, lásku!
Ať skřivánčí zpěv se vyplní:
Vzkříšení! Alleluja! Vzkříšení!