Nad prachu mraky husté,
nad shnilé močály pusté,
nad hemžení malicherné,
nad pikle zrady černé,
v blankyt, kam až doletíš,
výš, Orle, výš!
Do jasných, zářivých výšin,
do hvězdných, velebných tišin,
kde pravda a krása vládne,
kde dobrotou srdce mládne,
v ideálu říš –
výš, Orle, výš!
V bouři i ve slunce svitu
výš a výš do zenitu,
nech dole červi a dravci,
sobci a vrtohlavci
svou hledají skrýš – –
ty, Orle, výš!
K výši leť nad oblaky,
dolů však upři zraky,
a kde uzříš plazit se havěť,
proti víře a vlasti se stavět,
tam bystrým zobcem zamíříš!
Víš, Orle, víš?