Muso!
Kdepak se touláš, tulačko roztoulaná ?
Proč nepřicházíš s polibkem, s drobnou písní?
Což po bojištích bloudíš, těšit vězně zákopů,
či prchlas do slunné Arkadie?
Vždyť ani tam není míru a klidu!
Tak dlouho už jsem ti nehleděl v hluboké zraky
a blány papíru čekají bílé!
Jak mám přijíti k tobě?
Jdu po ulicích – a vidím zástupy lidu čekat na chléb
a slyším dunět vlaky s obětmi smrti
a vidím do nemocnic raněné snášet.
A přijdu-li k tobě a klepu –
buď nejsi doma, jsi u oltáře,
neb v kanceláři spisuješ šedivou práci,
vyplácíš peníze špinavé, od bídy ohmatané,
anebo do novin píšeš válečné zpěvy
anebo odpověď soku, jenž zákeřně kousl tě v týl,
anebo starostmi sklíčen krabatíš čelo.
Leč hravý, těkavý motýl poesie,
ten sedá jen na hladké, zjasnělé čelo
a jen v bezstarostné hlavě
zabzučí veselá včelka píseň.