Ale to se podivéme
na to našo vrbo!
V zémě bela osekaná,
černé hrb na hrbo.
A včel stoji jako Manda,
dež de do kostela.
Hlavo jak koš kadeřavó,
vefrnděná celá.
Osekale, zotinale
z jara próti všecko –
obrustla a omládla zas
tajak maly děcko.
Takovi sme me Hanáce:
Ať hrom do nás pere,
otne-le nám jedno roko,
vehrozime štere!