Na Kapitolu v sále musejním
z bílého mramoru se skvěje Venuše.
Tu vchází jinoch, nástrah netuše,
a tělo ženy měří zrakem užaslým.
Od hlavy skloněné jde k ňadrům kulatým,
jež bohyně svou dlaní marně skrývá,
a bokům plným, k hýždím oblým splývá,
až v plachém studu kráska cloní klín.
Ó nohy souměrné, tak plných tvarů!
A jinochu krev buší v toužném varu,
a přistupuje blíž a sochou chtivě točí.
A nasytit se nemohou ty oči,
dlaň hladící ten živý mramor lehtá...
A Satan, v soše ukrytý, se chechtá...