Jdu v dál a zpívám doubravou,
jak bezstarostní ptáci –
a zatím prací zdlouhavou
drvař tam duby kácí.
Já jdu a zpívám jásavě,
až ozývá se hora –
a zatím rolník zmáhavě
jde za pluhem a orá.
Já jdu a výskám vesele
a na struny si hraji –
a lid kol vláčí mandele
po rozpáleném kraji.
Z těch slz a potu, z černých brázd,
a z práce lidu prosté
nám roste chléb i medu plást
a síla k zpěvu roste.
Ti všeci pro mne pracují,
že smím jít za pohodlím,
a proto všechny miluji
a za všechny se modlím.
A modlím se, by Pán Bůh dal
v mou duši zlatých písní,
bych všechen smutek vyzpíval,
jenž srdce jejich tísní.