Kol stromků stojí dětí řady
a zamyslí se hluboce
a hledí na slzy své matky
a vzpomínají na otce.
Tam kdesi v mrazné dáli stojí –
hvězdnaté nebe – jeho strom –
a místo plesných koled štěstí
zdaleka houfnic hučí hrom.
A místo dárků svaté lásky
padají pumy, kartáče –
ó lidstvo, kams to zabloudilo ?
To Spasitel chtěl jináče!
Ó lidstvo bídné! Kams to zašlo?
Tys dalo víru bludičkám!
Ó, již je čas, bys vrátilo se
zas ke Kristovým jesličkám!