Já jsem báča velmi starý,
nedočekám do jara,
věru, že mě k odpočinku
uzpívá kdys fujara.
Až zas přijde jeseň smutná,
vichor lesem zahučí,
dám vám sbohem, hory doly,
půjdu v Boží náručí.
Na slunečku usnu zticha –
praví mně to šediny -
kolem mne se ovce sběhnou,
sběhne se půl dědiny.
Děti o mně pozapláčou,
smutno zalká fujara:
Umřel, umřel báča starý,
nedočekal do jara.