Radostná hudba hrála,
zářila lučina –
přede mnou náhle stála,
v rej zvala dívčina.
Nuž, zatočím se s tebou,
však nešpul sladký ret –
já zlíbati ho nesmím,
nemoh’ bych zapomnět.
Za ruce jsme se vzali
a dali jsme se v let,
až zvonila má loutna
a zvonil celý svět.
Jak celý svět se točil,
tak smál se její ret!
Já však ho nepolíbil,
bych mohl zapomnět.
Hoj, tančili jsme: Káčo,
utíkej, utíkej!
A potom šumná polka
nás zamotala v rej,
a po ní šátečkovou –
byl šátkem celý svět –
já však jí nepolíbil
a mohu zapomnět.