Jdu za měsíčkem v noci –
v dál hvězdná stáda jdou...
Svět, Bože, je mi čím dál
tím větší záhadou.
Když vychodil jsem školy,
vše myslel jsem, že vím –
a dnes je všechno tvorstvo
mi jedním tajemstvím.
Já nevím, co je život,
já nevím, co je chléb,
já nevím, co je láska,
co kouzlo modliteb.
A nevím, co je štěstí,
a nechápu, co trest,
a záhadou mi touha
dvou duší a dvou hvězd.
A učenců-li ptám se,
krčí jen rameny:
„Svět nebeklíč je velký
na pečeť zamčený.“
Tak světem jdu a stárnu
a čím dál více vím,
že Boží svět jest jedním
hlubokým tajemstvím.
Jen jednu moudrosť slavím:
Své vlastní chyby znát,
býť ke všem shovívavým
a celý se Bohu vzdát...