Štěpáne, máš-li pravé,
skoč honem, dones pít! –
„Hoj, páni, na to víno
já dám se oběsit!“
A donesl a nalil,
každému pohár zvlášť,
já brzo roztočil se
jak hanácký ten plášť.
Hoj, pohleď, jak se perlí
to víno – samotok,
perla za perlou plaská,
až ztichne celý mok.
A necháš-li jej státi,
on zkysne na ocet –
a protož, dokud mlád jsi,
žít musíš, pít a pět.
Až sníh ti na skráň padne,
sám přijde klid a chlad –
pak na perly a písně
kdy bude – vzpomínat...