Muzika dohrála,
děvčata v půli
vzala se za ruce,
k sobě se tulí.
Po dvou jdou za sebou
zeleným kolem
s pokornou zbožností,
s radostným bolem.
Po dvou jdou za sebou
obřadným krokem,
rytmem se vznášejí,
házejí okem.
Nemožno vypsat
tklivý ten cirát,
nelze ho malovat,
na huslích vyhrát!
Napolo vyplakat –
napolo výsknout –
ej – duše hanácká,
k ňadrům tě stisknout!