U cesty, jež táhne v dálné kraje štěstí,
jiskrooké víly kouzelný sad pěstí.
Ohnivé tam květy! – je jich jak vln v moři,
těžkou vůní dýšou, hlavu do snů noří.
Mladý rek, jda v dálku, dal se zvábiť vůní –
te tam bezduch leží jako v mořské tůni...
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.