Jen křídla noci temně v dálku šumí,
a ty jsi v srdci svém tak sám, tak sám.
Tu na světě ti nikdo nerozumí,
i zdviháš oči k tmavým výšinám.
Tam jedna hvězda tomu podobá se,
po čem ty toužíš, srdce šálené:
Jest to té hvězdě rovno v jase, kráse,
však jak ta hvězda je to vzdálené.
Ó, duše, doufej! Rosa růži najde,
zář luny najde kalich immortel,
slunce i v kraje zazápadní zajde –
proč by tvůj Bůh tvé srdce nenašel?