Půl Prahy tone v záři lampionů,
lid z nádraží se valí v rušném shonu.
Buď vítán vítěz! Z ciziny se vrací –
„Hip! Sláva! Sláva!“ – peron zaburácí –
a na ramenech zlaté mládě naší
se četa vítězů do dvoran vznáší,
a moře lidu, křiku epopeje,
do ulic v proudu jásavém se leje.
Co značí to? Snad král byl korunován?
Kruh království byl navždy v jedno skován?
Snad český obchod, banky, české dílo
si v celé říši dráhu prorazilo?
Či vybojován světu mír, že meč už zerzí ?
Či staví se nám třetí universí?
Zda zlomili jsme vrahů násilí?
Všem starým, chudým, skytli asyly?
Či vykoupeny selské statky z dluhů?
Či v umění je králem národ sluhů?
Hm – cety, trety...: DRUŽSTVO VYBRANÉ
DOBYLO PRVNÍ CENY V – KOPANÉ!
Zdaž, drazí, víte, co to znamená?
Že víc než hlavy platí – kolena.