Z potůčka, jenž se blyskotá,
ční metlic různé květy,
roj mušek nad nimi v slunci hrá,
své tance slaví a vzlety.
Rej nahoru, dolů a do sebe –
tak život krátký si krátí,
hned radostí vzlétly by do nebe –
i slunce se musí jim smáti.
A všecky mušky nadšeně
chtí získat květiny lásku,
a posloucháš-li upřeně
i zpěvy zaslechneš hlásků.
Leč květina stojí tak vznešená,
tak vážná, pyšná a chladná,
z těch mušek všeckých, co jich zná,
ji nezvábila žádná.
Jen stále, stále horuje
o jednom tulipánu,
jenž jednu lilji zbožňuje
v zahradě velkých pánů.