Zde sedím nad mořem pod třešní zkvetlou
a bezstarostně vzpomínám své vlasti.
Tam pastýři se chvějí o svá stáda
a pomlouvá druh druha z čisté lásky
a dílny hučí, rolník brázdí půdu
a učitelé drou se s mládím vzpurným
a žurnalisté z čisté vzdělanosti
si kalamáře lijí na hlavy...
Já sedím si, procul negotiis,
a dýchám zhluboka ten vonný vzduch
a sluním hřbet tak krutě pobitý.
Neznámí lidé z práce helekají,
neznámí ptáci pějí z vinohradů,
neznámí broučci lezou po mé noze,
neznámé květiny mé ruce líbou
a po tichounkém, jako spícím, moři
se tratí v dálky lodi neznámé...