Tenkrát, kdy kvetly jabloně
svým červánkovým květem,
já vyskočil jsem na koně
a rozletěl se světem.
Můj Bože – slunce, nebesa,
a kvítím zlaté nivy, –
tu srdce ptákem zaplesá
a dítětem se diví.
A všude lidé veselí
a každý v pozdrav kynul,
dívenky smavě hleděly,
až do dálky jsem splynul...
Ach já, když kvetly jabloně
svým červánkovým květem,
vše po jiném šlo zákoně
a svět byl jiným světem...