V království samoty a mlčení a klidu –
tam stojí brána k tajemství otevřená,
tam tmí se chrám, v němž nehlučí dav lidu
a Boží Majestas tam září odestřená.
Tam nerušena s Duchem se duše snoubí,
tam přítěž těla jako roušku skládá,
strom života hostí ji stínem svého loubí
a jeho ovoce jí zralé ve klín padá.
Tam půjdu, bratří! Tam je život nový!
To zlaté ovoce tam ve hlubinách schvátím –
a s hrozny obřími – jak vyzvědači Mojžíšovi –
a s nebem v zornicích se z krajů svatých vrátím!