Za jednou jsem chodíval
do zahrady zrána –
zda už listí rozvíjí
pro svojeho pána.
Chodíval jsem, chodíval,
zaléval a choval,
z jejích šatů zelených
listů ulamoval.
Lámal jsem je, snášel je
v trudných dobách války,
sušil je a lisoval,
kropil do obálky.
A teď z dýmky valí se
modré mráčky dýmu,
jak se libě vzpomíná
v pochmurnou tu zimu.
Dýmám, sním a vzpomínám
rozkvětu a rosy –
ale moji domácí
ti si drží nosy.