A mne zas posílají ptáci
pod modrou nebes oblohou –
den celý měli pilnou práci,
už musí spát, v chrám nemohou.
Mne posílají vzdát Ti chvály
ty pilné, zlaté včeličky,
vosk pro svíce, jež by Ti plály,
snášely po den celičký.
Mne posílají motýlkové,
pět píseň u Tvé veleby,
neb musí čerpat síly nové,
když slunce hasne na nebi.
Já za broučky a mušky třpytné
Ti pěji chválu tisíckrát,
všech tvorů srdce jemnocitné
by chtělo Tobě znít a hrát.
Však nejvíc lidská srdce touží
k Tobě se, Máti, přitulit!
Ó královno, shlaď, co nás souží,
a shlédni v lásce na Svůj lid!