Mne posílají vánky vlažné,
jež z krajů svatých letí k nám,
a bělostné ty mráčky tažné,
jež v slunci spějí k dálavám.
Mne posílá to slunce zlaté,
jež usmívá se v blankytu,
i třepotavé hvězdy vzňaté,
jež vycházejí z úkrytu.
Mne stříbrná posílá luna,
plát chtěla by Ti pod nohou –
jen z dálek zní sem jejich struna,
neb samy přijít nemohou.
Královno hvězd i vánků nebe,
přijmi zpěv světů s DÍTKA rtů,
ty hlaholí, byť přestal Tebe
ctít zástup světských poetů.
Tys DÍTKO tolik milovala,
jež Bůh Ti vložil do klína –
hle chudinká jsem, a tak malá –
Tys královna má jediná!