Zdrávas Maria! Máti líbezná!
Hle, všechny květy pučí ze svých poupat,
by mohly zlíbat svatá ústa Tvá
a v rajském dechu Tvém se mohly koupat.
A z lučin, z hájů k Tvému oltáři
by chtěly putovati v pestrém davu,
by u Tvých nohou klekly ve záři,
by ovinuly korunou Tvou hlavu.
Kol svatých dlaní Tvých by chtěly růst,
kol svatých údů Tvých se vzhůru pnouti
a slyšet rozkaz královských Tvých úst –
leč připoutány nemohou se hnouti.
A proto vyslaly mne za sebe,
bych, královno, hold jejich Tobě vzdala,
bys všechny pozvedla je do nebe
a věčností se na ně usmívala.