Tak mnoho stolic učenosti
si škola světa pozvedla,
na tvojem klínu, Matko Boží,
si Moudrosť sama usedla.
Moc mudrců je. Jeden hlásá:
Jen slávy, slávy dobývej,
do prachu zdeptej všechny jiné
a sebe prvním nazývej!
A jiný hlásá: Bohatým buď,
shromažďuj zlata, pokladů,
nech jiní pro tě plahočí se
až do krve a úpadu.
A jiný mudrc hlásá: Užij!
Svět je ti stolem prostřeným!
Jez, pij a trhej čerstvé růže!
Jen čehos užil, to je tvým!
Zas jiný hlásá: Zdrť své bližní!
Pij jejich krve potoky!
Neboj se závisti a hněvu.
Jsou všichni tvými otroky!
A jiný hlásá : Založ ruce
a hověj sobě v zahálce,
nač pracovat a modliti se,
smrť smete lva i nedbalce.
Tak učí svět. Ty, Panno moudrá,
vsak voláš: Lidské dítě, věř!
Je všude Bůh a patří na tě,
jak v hořící se skrýval keř!
A doufej v něho! Jeho láska
bdí nad tebou, on je tvůj Pán,
on miluje tě a chce tebou
též vroucně býti milován.
Toť pravá moudrosť, kterou hlásáš,
té vzpomínat chci všechen věk
a na důkaz tvůj oltář krášlím
kytičkou modrých pomněnek.