Tak chmurně, hněvně, zdumale
se mračí hrad tam na skále.
Krov jeho spadl v trosek rum –
pahýl jen hrozí k oblakům.
Kamen na kámen osudně
se drobí v síň a do studně.
Kde rytíři a princezny?
Jen hadinec a divizny.
Kde troubadour svou píseň hrá?
Jen havran vřeskně krákorá.
Co nedobyla vojska hráz,
to zvolna dobyl Vítěz čas.
A všechna pýcha, nádhera
jak poslední svit večera.
Však PÍSNĚ ještě živy jsou
a vesele kol pěvci jdou.
A ORÁČ pilný, svobodný
na koně výská: Vijo! hý!