Přítel se ztrácí za přítelem,
a brzo budu státi sám.
Co poslední mám, ještě dám.
Jak Daniel jsem v kruhu šelem.
A přece s tvrdým, stojím čelem.
Ty spády osudu já znám
a jeho hrám se usmívám:
Mám divou rozkoš v činu smělém!
„On blázní!“ slyším se všech stran,
„on sám se vrhá v záhubu!
Opusťme jeho palubu!“
Kdo třese se, nech stát můj stan!
Já vím, kam jdu. Znám novou zem.
Tam pluji s bratrem Kolumbem.