Šla bílá dívenka – Maria Panna.
V červáncích hořela východní strana
a jitřenka blyštěla v ní –:
„Kéž bych já mohla tou hvězdičkou býti!
Ona jde před sluncem, ona mu svítí,
a pod ní svět tmavý se dní!“
Šla Panna Maria zahradou štěstí –
viděla nevinnou liliji kvésti,
a poupátko pučelo z ní –:
„Ó kéž bych byla tou květinou bílou,
rosou se třpytí a vůni má milou,
a poupě jí v náručí sní!“
Šla Panna Maria Jerusalemem. –
Zlacenou bání a ze sloně lemem
dům Boží tam do nebe ční –:
„Ó kéž bych byla tím velebným chrámem!
Oběti hoří tam pověčným plamem,
žalm Bohu tam bez konce zní!...“
Máti! – Jak zářily Betlémské nivy,
žasly a ptaly se, jaké to divy,
an jásal Ti andělský zpěv:
„Zdráva buď, Jitřenko Dome náš zlatý!
Zdráva buď, Lilije, květe náš svatý!
Buď zdráva nám, Královno děv!“