Proč pak spíš, spíš, spíš? role, rolečko černá? Zdali víš – víš – víš, že jde Vesna tvá věrná?
Probuď se ze sna, otevři oči, pohleď, jak blankyt sluncem je zalit, otevři ústa, vydechni z hluboka, ucítíš jarní vánky se valit,
střásej už unavu umrzlých údů, slunečko prsty už hladí tvou půdu a já na vzkříšení zpívám a zvoním! Viz, jak se postroje třpytí už koním,
vlasy tvé češou blesknavé pluhy, semena třpytná v tvé padají luhy, vstaň, rozhlédni se kol radostným zrakem! Nesu ti snídani, napoj se mrakem,
umyj se v potoku, který kol šplouchá, zatkni si blatouchy v nádherná roucha, oděj se řasnatou zelenou sukní, pestrými poupaty po lukách pukni,
pryskyřník s pomněnkou zapleť si do vlasů, petrklíč na ňadra připni si v okrasu, v košili z obílí vyšíj si charpy! Tulák ti zazpívá z rozkvetlé škarpy,
v zahradách vzcházejí červánky broskví, brzo tvé jabloně růžně se rozskví, k slavnému průvodu řadí se spěšně podle tvých silnic družičky třešně,
vánkové z fijalek rašících hájů nesou ti pozdravy moří a krajů, ženci i do máku oděné děvy vzpomínají si zas zapadlé zpěvy,
čápi už letí a laštovky s nimi – konec je spánku a konec je zimy! Rolečko! Role! Vstávej, ó vstávej! Usměj se krásou a úrodu dávej.
Chroustík už bzučí v osládlý vzduch, Čeká už člověk! Čeká už Bůh! Proč pak spíš? spíš, spíš, role, rolečko černá!?
Zda-li víš, víš, víš, Že jde Vesna tvá věrná? Probuď se ze sna, otevři oči! Nastala doba života!
Tak mu to z hrdla rokotá, div se mu nerozskočí, a píseň žvatlavá řine se, řine da capo al fine, da capo al fine.
Cookies on Poetry Cove