Borovice nad polem
šumí táhlým hlaholem,
roztahují ramena,
šepcí slova ztajená.
Dal jsem jim za to příjmení:
„Sestry věčného modlení.“
A pod lesem na poli
klasy vánkem šveholí,
jak jde vlna za vlnou,
vítají je poklonou.
Dal jsem jim za to příjmení:
„Bratří stálého klanění.“
A ty vlčí máky,
v košilce se rdící,
chodí mezi nimi
jako kostelníci.
A ten skřivan zpívá
Gloria jak kněz,
a křepelka volá
stále: Pět peněz!