Spím hluboce – Noc Michel Angelova –
leč slyším vše, co kolem mne se děje.
Změť hlasů tvorstva ve sluch můj se leje,
checht rouhání i zoufalosti slova.
Já vidím vše: Jak lest své léčky snová,
nevinnost pláče, neřest jak se směje,
jak demagog lid táhne ve své reje
a pod škraboškou tyran pouta ková,
Vše vidím, slyším. Obrovské mé oudy
však ve smrt spjaty spánku ztrnulostí,
tu leží jako kámen, jak kus hroudy.
Leč jednou zahřmí trouba Andělova
a bleskem vstanou vzpružené mé kosti
a bleskem zdrtí díla Satanova.