Sedíš ve vlaku a myslíš,
že už jede.
Takto člověka zrak vlastní
někdy svede.
Myslí, že má křídla
pokroku,
zatím leží někde
v potoku.
A ti, co se sami nejvíc
motají den ke dni,
nejradš pevným vyčítají,
že jsou nedůslední.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.