Slyším kácet pralesy staré,
slyším praskot staletých kmenů,
slyším dřevorubců sekery, pily
a slyším sykavé řezání parních pil,
jež řežou desky a desky a desky,
z nichž bude se sbíjet veliká rakev
pro Evropu starou.
Evropa umírá!
Umírá zoufalstvím z přezralosti
samovraždou.
Na východě, v říši vycházejícího slunce,
žluté plémě šikmooké
šikuje se v řady,
by přišlo na pohřeb.
Japonsko snoubí se s Čínou
a dává se na cestu na pohřeb,
po souši, po moři, v průvodu
jak lumíci táhnou.
Ubohá stará Evropa zemřela
se svými dómy a universitami,
se svými kiny a kabarety,
se svými wurstelprátery a preservativy
i s inseráty o tajných nemocech,
jež prodává dr. Stránský
kus po 2 haléřích
čerstvé denně.
Z Andersenovy Kosmopole
na smavé rivieře
řídit počnou běh světa
letadly, ponorkami a radiovými stanicemi
páni Kato a Okuma z Tokia;
vyslanci všech národů
denně se budou před nimi sklánět.
A s věže pokroku nad nimi,
vysoké tři sta dvacet metrů,
rozhlížet se bude vítězně
baron Rothschild.