Královnou mezi květinami
je růže v cudném zardění,
leč krásnější jsi nad hvězdami
Ty, růže svatých nadšení!
Kol vůně růže včela bloudí,
med nejjemnější pije z ní,
leč nejvzácnější vůně proudí
jen z Tebe, růže duchovní!
Jak jsi se cudně zardívala,
když anděl se Ti poklonil,
jak jsi se něhou usmívala,
když Kvítek se Ti narodil!
Kolik má růže něžných lístků,
tolik máš ctnosti, Maria!
Na Tvoji zářnou ratolístku
sám Bůh se štěstím usmívá.
Je na světě moc paní krásných,
jež jako růže září v svět,
leč z těchto růží lepořásných
květ opadá co nevidět.
Však Ty jsi růže věčné krásy,
Tvá zdoba nikdy nespadne,
neb v Tobě věčné jaro hrá si
vždy půvabné a záhadné.
Tys nehledala lásku v lesku
a v zlaté říze zánovní,
Tys hledala ji na nebesku,
Tys čistá růže duchovní.
Hle, mám jen polní růži prostou,
jež o Tobě na stráni sní.
Nech tak mé city k Tobě rostou,
má rajská růže duchovní!