Vychází slunko, jarý den,
hrá rosa v osení,
též rolník šťasten, svoboden
chce slavit vzkříšení,
chce tělo sílu, volnost duch –
kde svoboda, tam Bůh.
Sedlák je míru milovný,
on nenávidí zbraň,
když třeba, cep zná bojovný
a potře vrahů saň,
Hajme své rodné půdy pruh,
kde půda, tam je Bůh.
Chléb dává králi, žebráku
ta tvrdá naše pěsť,
nutíme hroudu k zázraku,
z ní člověk stvořen jest.
Mohutně zem náš brázdí pluh –
kde práce, tam je Bůh.
Skřivánci pějí nad hlavou
a chválí Boží svět,
a z meze ručkou modravou
nám kyne jarní květ.
Tu modlitbou se vznáší duch,
kde zbožný duch, tam Bůh.
Rolník zná práce slast i strast,
on cení práci všech,
rodinou velkou jest mu vlast
a bratrem každý Čech:
Milujem svornost, družný ruch –
kde láska – tam je Bůh!